Odborná literatura

Odborná a naučná literatura se zaměřuje na prezentaci přesných, ověřených, často vědeckých poznatků a klade důraz zejména na správnost a ověřitelnost údajů. Odborná literatura není tak čtivá, poutavá a zábavná jako beletrie, navíc často předpokládá určitou úroveň znalosti předmětu. Odbornou literaturu je třeba důsledně rozlišovat od beletrie a také populárně vědecké literatury, která se často snaží odborné poznatky zpopularizovat a zpracovat je co nejčtivější formou, ač je to často na škodu jejich přesnosti a někdy i věcné správnosti.

 

Odbornou literaturu můžeme kromě knižních publikací nalézt také ve specializovaných časopisech. Také učebnice a vysokoškolská skripta řadíme do odborné literatury. Odbornou literaturu rozdělujeme dle jednotlivých oborů, např. stavebnictví, biologie, lékařské knihy, historie, vědecké obory apod.

 

 

Z čistě historického hlediska sahají počátky odborné literatury již do dávnověku. Na začátku údajně stáli Řekové jako tvůrci první evropské literatury. Vytvořili originální literaturu, která je spjata s národním životem až do doby Alexandrovy. Jedny z prvních dochovaných oborů byly zejména filozofie a dějepisectví.

 

Filozofie měla přispět k objasňování otázek smyslu lidského života, původu a základních principů vývoje světa. Nejvýznamnější filozof té doby, Platón, zvolil k filosofickým výkladům formu dialogů, u jehož kolébky stála Sókratova otázková metoda. Jeho žák, Aristotelés, se stal tvůrcem nové naukové prózy, vědeckého pojednání.

 

Nauka o historii nebo také jinak řečeno dějepisectví mělo za úkol postavit před oči současníků hrdinné činy předků, a tak jim dát příklady pro jejich chování. Předchůdci klasického dějepisu byli tzv. logografové, spisovatelé národních pověstí a bájí. Za zakladatele byl považován Hérodotos. Ovšem koho bychom mohli z tehdejší doby považovat, jako autora odborné literatury byl Thúkýdidés.

 

Thúkýdidés byl vlastním zakladatelem vědecky pojatého dějepisu. Ke všem pramenům přistupoval kriticky a nepřipouštěl zásahy bohů do historického vývoje. Hledal ve všem přirozené příčiny a události vysvětloval nejčastěji z mocenských a hospodářských poměrů. Postupoval přísně chronologicky a omezil zábavný způsob zpracování. Thúkýdidés je považován za prvního pragmatického historika.

 

 

V současnosti je nejrozšířenější formou odborné literatury studie. Každý vysokoškolský student musí před získáním titulu předvést závěrečnou práci, kde musí dokázat schopnost produkovat odborné texty.Závěrem stojí za to zmínit, že pokud sami uvažujete psát odborné texty, ať už se jedná o referáty či publikace, ve kterých odkazujete na již publikovaný text odborného charakteru, neměli byste zapomenout uvést autora a publikaci.